Helena Novoveská: V poslání pečovatelky pomohlo i kotě

Helena Novoveská: V poslání pečovatelky pomohlo i kotě

Pečovatelství se věnuje již od roku 1989. V právě uplynulém roce získala v  celostátní soutěži Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR Národní cenu - Pečovatelka roku 2018.

Na co jste vloni 21. listopadu na Novoměstské radnici v Praze při přebírání Národní ceny Pečovatelka roku myslela?

Přiznám, že na samém počátku skoro na nic. Tréma udělá své. Ale po čase, díky příjemné atmosféře, to byly vzpomínky na radostné i smutné chvíle, které mě ve službě potkaly. A také na ty, kdo mě do Prahy „dostaly“. Paní vedoucí Irenu Pejšovou a mé kolegyně. Přála jsem si, aby tady byly všechny se mnou.

Připomeňte své začátky v Pečovatelské službě.

Připadá mi to strašně dávno. Ony to byly vlastně i začátky Pečovatelské služby v Telči. Jen pár roků před mým nástupem začala ve městě fungovat jako pracoviště Okresní správy sociálních služeb. S dnešním rozsahem služby to snad ani nejde srovnat. Snad jen rozvážení obědů. I když i tady se hodně změnilo. Tehdejší hliníkové jídlonosiče a ty dnešní... Navíc. Někdy je paní Pavlů nebo Nováková rozvážely na kole.

Práce pečovatelek tehdy a dnes?

Vlastní práce je těžko srovnatelná, ale její smysl je stále stejný. V práci pečovatelky bylo běžně nošení uhlí a dříví do domácnosti, dělání třísek, zatápění. Těch uhláků, co jsme ze vzdálených sklepů klientům nanosily! Abychom vše stihly, musely jsme při nákupech „předbíhat“ fronty v obchodech. K tomu patřilo i vyslechnutí nepříjemných poznámek... Ale stejně jako dnes bylo i tenkrát posláním naší práce pomoc klientům, vyslechnout jejich starosti, a snad to tak mohu říci, přinést do jejich domácnosti trochu pohody.

Již před třiceti roky tedy fungoval dovoz obědů. Ale co osobní hygiena? Přece nestál Dům s pečovatelskou službou.

Tomu budou mladší čtenáři sotva věřit. V bytovém domě čp. 246 ve Špitální ulici byl upravený jeden dvoupokojový byt. Název měl honosný: Středisko osobní hygieny. V jedné místnosti byla automatická pračka na praní prádla, druhá byla upravena na koupelnu. Bez jakýchkoliv pomůcek pro obtížně se pohybující. V kuchyni, proměněné na malou kancelář, se vyřizovala nezbytná administrativa.

Změny ve kvalitě a rozsahu služeb jsou nesporné. Ale co klienti. Změnili se také?

To je těžká otázka. Přijde mi, že ti před třiceti lety byli daleko vděčnější za každou maličkost. Ono to je pochopitelné. Většina z nich pocházela ze skromných podmínek. Ti dnešní jsou logicky náročnější. Ale zase. Tenkrát i dnes byli a jsou rádi za vlídné slovo a příchod pečovatelky, pokud žijí osaměle.

Zažije pečovatelka vůbec něco veselého, radostného?

Určitě. Je to stejné jako v životě rodiny. Asi největší radostí v naší práci, jejím oceněním, je to, když klient a jeho rodina začnou považovat pečovatelku za svého člena. Domlouvají s ní program klienta, radí se s ní nejen o běžných, ale i těch mimořádných situacích, které život každému z nás přináší. Takový vztah pečovatelskou službu nejen zkvalitňuje, ale také usnadňuje.

Uvedete nějaký neběžný příklad z této oblasti?

Matka klientky, která po dlouhé nemoci zemřela, osaměla ve své domácnosti. Nepřerušila jsem s ní kontakt, ale viděla jsem, jak je pro ni samota těžká. Nakonec pomohl malý dárek z mé strany.

Prozradíte jaký?

Kotě od naší kočky. Mám tak o další důvod více se za  paní zastavit a popovídat si s ní.

Nedá mi to. Z osobní zkušenosti vím, co přináší za nepříjemnosti v kontaktu se starší osobou stařecká demence a příbuzné nemoci. Neměli bychom tento problém zmínit?

Jsem ráda, že jste toto téma otevřel. Označila bych ho za nejtěžší a nejsložitější, s čím se v naší práci setkáváme. Tahle nemoc přichází nenadále a může potkat kohokoliv. Často ji dříve poznají pečovatelky než nejbližší rodina. Pokud si začne klient stěžovat, že mu soused rozebírá komín, tak to je ještě „dobré“. Ale když začne stížnostmi z osobního života, typu ztratil se mi kožich, tak to je pro pečovatelku hodně složité období, než si jeho postižení uvědomí či poznají jeho nejbližší. Jeho překonání závisí na důvěře mezi rodinou a pečovatelkou. Ale i tak to je někdy hodně těžké.

Připomeňte služby, které Charitní pečovatelská služba klientům nabízí.

Vedle těch „běžných“, jako je pomoc v domácnosti, zajištění nákupů a zmíněný dovoz obědů, které má většina čtenářů s naší službou spojené, bych ráda připomněla ty, které v Telči poskytujeme jedinečně. Již jsem zmínila středisko osobní hygieny v Domě s pečovatelskou službou na Starém Městě. Je vybavené vanovým zvedákem, který usnadňuje koupel i obtížně se pohybujícího klienta. Po dohodě do něj klienta dovezeme, nebo ho může dovézt rodina. Je to tak, že dnešní koupelny v rodinných domech jsou sice krásné, ale na imobilního koupajícího nepamatují. Stejně tak to je s dostupností praní a žehlení prádla. To k vyprání převezmeme v domácnosti klienta a vyprané tam v dohodnutém termínu doručíme.

Jaké jsou radosti Heleny Novoveské, pokud není ve službě?

Opravila bych vás. Myslím, že každá pečovatelka je v mysli u svých klientů neustále. Ale abych odpověděla: vnoučata a v létě zahrádka.

Zdroj: Oldřich Zadražil, Telčské listy