Prameny charity

Obraz a vzor nového chápání vztahu k trpícímu člověku vidí křesťanství v osobě Ježíše Krista. Malomocní, slepí, hluší, chromí, jakkoli jinak nemocní, zarmoucení hladoví, zlým duchem posedlí, vnitřními vinami trýznění, lidé postižení nejrozmanitějším utrpením se všemi cítil, všem pomáhal. Lásku k člověku učinil jedním ze základních kamenů svého učení. V jedné z nejvážnějších chvil svého života klade lidem na srdce, že to, jak se chovali k trpícím, rozhodne o jejich věčném osudu: "Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království; které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězeni; a přišli jste za mnou. ...Skutečně, říkám vám: Co jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších bratří; pro mne jste udělali." (Mt 25,34-36.40) "Když strojíš hostinu, pozvi žebráky o mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají z čeho odplatit. Bude ti však odplaceno při vzkříšení spravedlivých." (Lk 14,1 3-14).

Obraz a vzor nového chápání vztahu k trpícímu člověku vidí křesťanství v osobě Ježíše Krista. Malomocní, slepí, hluší, chromí, jakkoli jinak nemocní, zarmoucení hladoví, zlým duchem posedlí, vnitřními vinami trýznění, lidé postižení nejrozmanitějším utrpením se všemi cítil, všem pomáhal. Lásku k člověku učinil jedním ze základních kamenů svého učení. V jedné z nejvážnějších chvil svého života klade lidem na srdce, že to, jak se chovali k trpícím, rozhodne o jejich věčném osudu: "Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království; které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězeni; a přišli jste za mnou. ...Skutečně, říkám vám: Co jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších bratří; pro mne jste udělali." (Mt 25,34-36.40) "Když strojíš hostinu, pozvi žebráky o mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají z čeho odplatit. Bude ti však odplaceno při vzkříšení spravedlivých." (Lk 14,1 3-14)

Jedno z nejkrásnějších podobenství v evangeliu, podobenství o milosrdném Samaritánovi, jasně ukazuje, že naším bližním je každý člověk. Židé, kterým Ježíš toto podobenství vypravoval, měli k Samaritánům nepřátelský vztah a nestýkali se s nimi. Láska, má-li být skutečnou láskou, neomezuje se jen na příslušníky vlastní rodiny, vlastního společenství, vlastního národa. "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů. Ti jej o všechno obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz, viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu, viděl ho, ale vyhnul se mu. Ale když jeden Samaritán na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem. Přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: Postarej se o něj, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet." (Lk 1 0,30-35)
Toto evangelní podobenství můžeme vnímat také jako určitou osnovu charitní pomoci, má-li být skutečně účinná.

Dějiny Charity – Charita za 1. republiky

Zřízení organizované charity na Moravě umožnil arcibiskup Dr. Ant. Cyril Stojan. Věci se ujal P. Ludvík Antonín Bláha, kaplan na Svatém Kopečku u Olomouce. Na základě dotazníků P. Bláha sestavil statistický i historický přehled o významu a práci katolických řeholí, hlavně těch, které aktivně pracují na poli milosrdné lásky. Materiál zpracoval a poslal poslancům a vydal v populárně psaném, ilustrovaném spise "Několik kapitol z dějin naší charity". Shromažďoval též fotografie dobročinných ústavů a výjevů jejich činnosti, svým nákladem dal zhotoviti diapozitivy a zahájil přednáškovou činnost po Moravě, hlavně na Olomoucku.
Zřízení organizované charity na Moravě umožnil arcibiskup Dr. Ant. Cyril Stojan. Věci se ujal , kaplan na Svatém Kopečku u Olomouce. Na základě dotazníků P. Bláha sestavil statistický i historický přehled o významu a práci katolických řeholí, hlavně těch, které aktivně pracují na poli milosrdné lásky. Materiál zpracoval a poslal poslancům a vydal v populárně psaném, ilustrovaném spise "Několik kapitol z dějin naší charity". Shromažďoval též fotografie dobročinných ústavů a výjevů jejich činnosti, svým nákladem dal zhotoviti diapozitivy a zahájil přednáškovou činnost po Moravě, hlavně na Olomoucku.

Arcibiskup Stojan byl jeho činností nadšen a usiloval zařadit charitativní činnost jako jednu z nejdůležitějších složek církve do programu veřejného života církevního. P. Bláha referoval o charitativní činnosti na kněžských poradách. Na jaře r. 1921 uspořádal v arcibiskupském semináři první výstavku katolické charity s diagramy a přehledy, spolu s ukázkami činnosti jiných konfesí (Armáda spásy, YMCA, Českobratrská církev atd.).Porady byly impulsem k prvním počátkům organizace charity i v diecési brněnské a na nich poznal P. Bláha svého budoucího dlouholetého spolupracovníka v provádění charity praktické P. Jana Stavěla, pozdějšího olomouckého světícího biskupa.

P. Bláha se zabýval stále intenzivněji otázkami charity, zahájil obšírnou korespondenci se všemi katolickými ústavy, hlavně na Moravě, přednášel, psal, sledoval odborné časopisy (domácí i cizí) zabývající se sociální péčí. O prázdninách cestoval a studoval organizaci charity ve Vídni, v Salcburku, Insbrucku a Celovci a navštívil mnoho charitních ústavů.
V Olomouci se brzo nato ustavil Svaz Charity, jehož stanovy byly schváleny úřady 7. února 1922. Ředitelem byl jmenován P. Ludvík Bláha. V kanceláři Charity ve Štefánikově tř. č. 5 se pilně shromažďoval materiál statistický a peněžité sbírky, z nichž byly podporovány katolické ústavy. Přicházelo také dosti chudých, ochrany potřebujících a bezradných a všem se dostalo ochotné, rychlé a vydatné pomoci. Ředitel Bláha konal v té době velkou činnost propagační, hlavně přednáškami s diapozitivy, vydával letáky, psal do časopisů apod.

Charita v brněnské diecézi 30. března 1921 se v Brně sešli zástupci katolických spolků a založili Ústředí křesťanské charity jako odbočku spolku válečných poškozenců. Sdružení scházelo se jednou měsíčně a připravovalo půdu k utvoření diecézního Svazu Charity, jehož ustavující schůze konala se 14. března 1922. Prezidentem se stal P. František Saleský Bařina a ředitelem P. Jan Dvořáček, po něm P. Eduard Haiser, katecheta. Hned po založení Svazu ustavil několik odborů (finanční, organizační, právní), v nichž pracovali první nadšení pracovníci.

Pro kancelář charity byly dány zdarma k dispozici vhodné místnosti a tato kancelář se stala střediskem nadšené a obětavé práce. Další ředitel P. Ludvík Bláha (který přišel z Olomouce) začal r. 1925 vydávat samostatný věstník charity, měsíčník "Za láskou". V něm byly také vytištěny výroční zprávy o činnosti obou Svazů (olomouckého a brněnského).

Oba diecézní Svazy hned po svém zřízení podporovaly zakládání nejmenších organizačních jednotek charity: farních odborů, takzvaných "Ludmil". Byly zakládány proto, aby byla charita propagována do nejširších vrstev lidu ve farnostech a obcích, a také aby byl utvořen základ k organizaci charity. "Ludmily" měly právní subjektivitu a zastupovaly farnost při styku se státními a veřejnými úřady sociální péče. V roce 1929 napočítáme v brněnské diecézi 98 takových "Ludmil"; pracuje v nich 4.121 dobrovolníků, kteří toho roku vykonali 2.236 návštěv u nemocných; díky "Ludmilám" je pravidelně podporováno 2.638 chudých (v r. 1938 už to bude 4.843 osob). Do charitního díla je však zapojeno dalších asi 250 far, kde "Ludmila" nebyla založena - reálná čísla by tedy byla mnohem vyšší. Navíc při mnoha kostelích existují Konference sv. Vincence z Pauly, které se zabývají dobrovolným ošetřováním chudých (dnes bychom řekli ošetřovatelskou a pečovatelskou službou). Farní odbory zřizovaly a staraly se o farní chudinské ústavy a chudinské nadace.

Charitě na Moravě i v Československu dostalo se uznání i na fóru mezinárodní Charity, když na mezinárodním sjezdu charitní práce v Amsterodamu r. 1927 byl jmenován P. Bláha stálým místopředsedou Mezinárodního Svazu charity (Unio Caritatis internationalis), se sídlem ve Švýcarsku. V témže roce odešel z brněnského Svazu Charity ředitel Bláha a novým ředitelem se stal dosavadní sekretář Leandr Brejcha z Olomouce.

28. září 1928 byla utvořena celozemská jednotka pro nový útvar země moravsko-slezské: Zemské ústředí Svazů charity v zemi moravsko-slezské, jehož sídlo bylo v Brně a ředitelem Leander Brejcha. Z popudu charity moravské byl téhož roku vytvořen celoříšský celek Charity v ČSR: Říšské ústředí Svazů charity v ČSR, jehož předsedou byl jmenován biskupskou konferencí předseda olomouckého Svazu biskup Jan Stavěl.

10. října 1929 došlo ke společné úmluvě Zemského ústředí charity, Zemské péče o mládež, Československého červeného kříže a Masarykovy ligy proti tuberkulóze o spolupráci na poli sociálním a zdravotním.

Oba Svazy - olomoucký i brněnský - se zúčastnily výstavy soudobé kultury v Brně roku 1928, kde byla na dvou místech malá exposice diagramů práce Charity. Vrcholným bodem propagační činnosti se stala jubilejní výstava charitativní činnosti v celé republice, pořádaná v létě roku 1929 v sále sester voršilek v Praze, již oba Svazy obeslaly nádhernou expozicí fotografií ústavů, map, statistik, diagramů a praktické práce chovanců.

Jubilejní výstava symbolicky uzavřela poklidné desetiletí, během něhož Charita vyrostla v mohutnou organizaci s rozsáhlou sítí dobročinných center a služeb. Hospodářská krize na přelomu 20. a 30. let postavila Charitu, stejně jako celou společnost, před nové, akutní úkoly. Pokusme se shrnout, jak vypadala Charita v brněnské diecézi v onom přelomovém roce 1929.
Pod správu Svazu Charity v Brně spadá množství sociálně-zdravotních ústavů, které provozují většinou církevní řády a kongregace. Jejich počet a šíře záběru se dnes zdají opravdu neuvěřitelné: v brněnské diecézi pracuje 11 dětských opatroven, 6 sirotčinců, 3 ústavy pro nevidomé, 2 pro slabomyslné, 2 starobince, 6 chorobinců, učňovský ústav, několik ozdravoven, útulky pomocnic v domácnosti atd. V období hospodářské krize se k nim přidají polévkové ústavy, ústavy pomáhající nezaměstnaným a chudým studentům. Brněnský Svaz vydržuje samostatně ozdravovnu pro ženy a dívky v Dalečíně, polévkový ústav a podomní ošetřování chudých nemocných v Batelově a od r. 1934 útulek pro mravně ohrožené dívky na Kamenné ulici v Brně (dnes nově otevřený Domov pokojného stáří).

Mezi řeholní řády a kongregace, provozující charitní zařízení, patřily milosrdní bratři, milosrdné sestry III. řádu sv. Františka - brněnské, sestry Notre-Dame, těšitelky, cyrilometodějky.

Vlastní činnost brněnského ústředí Svazu však spočívala v jednání se státními úřady, v koordinaci zdravotně-sociální pomoci a v propagaci. Ředitelská kancelář poskytovala všem charitním složkám informační servis, konala osvětovou činnost, organizovala množství přednášek se světelnými obrazy. Za připomenutí jistě stojí měsíčník Za láskou, který r. 1933 vycházel v nákladu 3000 výtisků, a dále účast na výstavě Svazů charit v r. 1935 v Praze (charitní expozice tehdy zaplnila 30 prostorných sálů v Clam-Gallasově paláci). Brněnský Svaz zajišťoval také proslulé "veksly" - prázdninové výměny dětí, při kterých se mohly naučit němčině, resp. češtině. Ve 30. letech bylo jednou z hlavních aktivit Svazu budování ošetřovatelských stanic, kde našla zázemí bezplatná zdravotní služba chudým nemocným.

Ve výroční zprávě brněnské Charity za rok 1928 čteme: "Kancelář v Brně nebyla jen ústřednou práce teoretické (papírové), nýbrž byla činna prakticky a vykazuje účinnou pomoc chudým a trpícím. Svaz Charity v Brně má zařízenu samostatnou akci chudinskou pro Velké Brno. Kancelář na Biskupské 7 navštěvovalo skoro denně mnoho osob pomoci potřebných nejrůznějšího věku, povolání, náboženství a národnosti. Zejména ve středy a pátky, kdy se vydávají pravidelně podpory, dostoupil počet chudých 100 až 200. Pomoc týkala se všech potřeb nutných k životu." 

Přímé akce na podporu chudiny nabyly na významu v období hospodářské krize ve 30. letech. Např. v roce 1932 stávalo před kanceláří Svazu denně až 3000 prosebníků. Nezaměstnaným byly poskytovány viktuálie (strava), otop, léky, ošacení, placeny byty, opatřováno zaměstnání či intervenováno u úřadů. V brněnském ústředí vznikl chudinský odbor, který pohlcoval téměř všechny finanční prostředky Svazu. Zmírněním bídy nezaměstnaných se kupodivu zabývalo i brněnské policejní ředitelství, s nímž Charita uspořádala společnou vyživovací akci. Při další, tzv. chlebové akci v r. 1934 bylo poděleno 3789 osob: ženatí dostávali po dvou chlebech týdně, svobodní po jednom. R. 1935 přijímalo "chlebenky" (poukázky na 1 pecen chleba) více než 1.600 lidí každý týden. Ještě v roce 1936 nalil polévkový ústav na Falkensteinerově (dnešní Gorkého) ulici v Brně potřebným skoro 38 tisíc porcí polévky. Po celá 30. léta podnikala Charita také velké vánoční nadílkové akce a akce ošacovací.

A odkud Charita čerpala prostředky na tak rozsáhlou činnost? Státní či veřejné subvence tehdy takřka neexistovaly, nebo jen ve velmi omezené míře. Hlavním zdrojem příjmů byly sbírky, almužny a drobné milodary lidí, kteří byli často sami chudí. K majetnějším mecenášům brněnské Charity se počítala zvláště Cyrilo-Metodějská záložna (přispívala ročně 25.000 Kč) a klášter augustiniánů na Starém Brně. Říšské ústředí v Praze dále pořádalo charitní loterie a také se prodávaly dobročinné známky a zápalky Svazů Charity.
V roce 1930 byla v Lussingrande v italské Adrii vybudována přímořská ozdravovna katolické Charity; šlo o prostorou vilu s celým zařízením a velikou zahradou. Po nezbytných úpravách byl zahájen provoz dne 20. května 1930. Spolu s ředitelem se o ozdravovnu, jež byla nazvána "Charitas", staraly tři milosrdné sestry O. S. F. z Prahy. "Město Lussingrande," píše se v dobovém propagačním materiálu, "leží na ostrově Lošín (italsky Lussin) v Jaderském moři, na jih od Istrie. Je to lázeňské město a během zimy poskytuje útulek všem těm, kdo nesnesou zimní mlhy a deštivé počasí. V létě je prvotřídním přímořským místem pro léčení a odpočinek v modrojasném moři nebo na teplém jižním slunci."

Dějiny Charity za nacistické okupace

Doba nacistické okupace znamenala pro Charitu do jisté míry omezení její činnosti, avšak objevily se nové potřeby pomoci, zejména pomoc uprchlíkům a dětem, kterým přišli ve válce o rodiče.
Doba nacistické okupace znamenala pro Charitu do jisté míry omezení její činnosti, avšak objevily se nové potřeby pomoci, zejména pomoc uprchlíkům a dětem, kterým přišli ve válce o rodiče.
Ve výroční zprávě brněnského Svazu Charity z roku 1939 se píše: "Hlavním naším úkolem jest péče ústavní, t. j. zakládání, vydržování a podporování sociálně charitativních ústavů. Naší snahou jest, zachytiti co nejvíce dětí osiřelých, zanedbaných, slabomyslných a umístniti je do odborných ústavů, kde se jim dostává pečlivé výchovy a zaopatření, takže se stávají řádnými členy lidské společnosti."

Z vlastních prostředků tehdy vydržoval brněnský Svaz Charity tyto ústavy:
Útulek pro mravně ohrožené dívky na Kamenné ulici v Brně, který spravovaly školské sestry.
Opatrovnu pro děti, současně polévkový ústav a ústav pro ošetřování chudých nemocných v Batelově v péči sester sv. Rafaela z Moravce.
Polévkový ústav v Novém Domově.

V celé diecézi pak fungovaly další 42 ústavy, spravované většinou řeholními řády, které Charita dle svých možností podporovala: dětské opatrovny, sirotčince, ústavy pro studující mládež, nevidomé a slabomyslné, starobince, chorobince, učňovský domov, ozdravovny, nemocnice a ústavy zprostředkování práce.

Chudinský odbor zaměřený na přímou podporu chudiny vznikl již dříve v dobách těžké nezaměstnanosti. Nyní uděloval podporu v potravinách, poukázkách na nákup potravin a poukázkách na obědy. V hotovosti se poskytovaly podpory na léčení a léky, cestovné a placení činží. Byly organizovány sbírky šatstva a obuvi a tyto věci se pak rozdávaly potřebným, čehož se velmi aktivně účastnily farní odbory - "Ludmily".

Pokračovala ošetřovatelská a zdravotní služba v rodinách chudých nemocných, od roku 1942 dle nových směrnic ministerstva vnitra. Svaz Charity v Brně byl pověřen vyvařováním pro dospělé ve vnitřním městě a ošacováním dospělých ve Velkém Brně a okrese Brno-venkov. Další oblastí byla pomoc uprchlíkům, kteří byli podporováni zejména potravinami a šatstvem.
Nacistický totalitní režim měl zájem o soustředění veškeré dobročinné a sociální péče, aby ji mohl lépe kontrolovat. Bylo proto vytvořeno pro celý Protektorát Národní ústředí sociální a zdravotní péče v Praze, v kterém byly zahrnuty jak všechny složky katolické Charity, tak také ostatní dobročinné organizace. Katolická Charita byla v té době nejrozvětvenější a měla největší počet dobrovolníků. Došlo také k soustředění všech sbírek a jejich pořádáním byla pověřena Národní pomoc.

V roce 1942 byla založena výnosem ministra Moravce Sociální pomoc v Protektorátu Čechy a Morava. Jejím úkolem bylo soustředit českou dobrovolnou sociální péči a prostředky k ní potřebné. Stávající dobročinné organizace zůstaly zachovány, byla však vybudována rozsáhlá síť pověřenců a jejich spolupracovníků. V rámci Charity došlo k pevnějšímu hierarchickému uspořádání a posílení pražské centrály. Postupně byla omezována samostatnost místních složek a Charita musela bojovat, aby byla zachována její činnost v plném rozsahu všech služeb a nebyl jí vytčen jen určitý pracovní úkol (např. péče o staré a postižené). Sociální pomoc chtěla převzít zejména ústavy pečující o mládež a podřídit je nově vzniklému Kuratoriu pro výchovu mládeže. Přes všechny potíže Charita uhájila své postavení a pomáhala tam, kde to považovala za potřebné. Její činnost podstatně omezil až komunistický režim, který právě sbíral síly k rozhodujícímu úderu. Co se nepodařilo nacistům, to bohužel dokázali komunisté.

Velkým problémem během okupace bylo získávání finančních prostředků, zejména na udržení provozu v ústavech. Po začlenění Charity do Sociální pomoci nemohla Charita konat veřejné sbírky, ale jen sbírky v kostelích, proto bylo stanoveno, aby sbírka na dobročinné účely Charity byla nejméně 4x do roka.

Před válkou se v Říšském ústředí Svazů Charit v Praze konala každý rok valná hromada. V letech 1940-42 se valné hromady z "úsporných" důvodů konat nemohly, charitní dílo to však neochromilo, protože tuto pomoc zajišťovaly místní složky Charity samostatně a ústředí jen koordinovalo jejich činnost. Brněnský Svaz Charity vydával každý rok výroční zprávu, ve které podával přehled své činnosti. Stačily vyjít výroční zprávy za rok 1939, 1940, 1941 a 1942, zpráva za rok 1943 již ve značně zredukované podobě (jen několik stran). Výroční zprávy z let 1944 a 1945 už chybějí úplně.

V roce 1938 zemřel předseda Říšsského ústředí svazů katolické charity v ČSR biskup Jan Stavěl a jeho nástupcem se stal metropolitní kanovník u sv. Víta v Praze Mons. Otto Stanovský. Roku 1942 byl zatčen a přechodně zastával funkci předsedy Eduard Oliva (1942-45).

Za okupace sídlila Charita v Brně v domě na Biskupské 7, stejně jako před válkou. V této době přišla brněnská Charita o některé své členy. V roce 1941 zemřel biskup Josef Kupka, horlivý podporovatel charitního díla v diecézi, a v roce 1943 zesnul kapitulní děkan Adolf Tenora, předseda Svazu Charity v Brně.

Dějiny Charity po válce

Poválečná doba byla dobou překotného vývoje a během několika málo let došlo k převratným změnám. Rok 1945 byl ve znamení euforie z osvobození, došlo k zestátnění půdy, domů, majetku Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců. Role státu se pomalu, ale jistě posilovala, což se brzy mělo dotknout i činnosti Charity. V charitních řadách mezitím panovalo velké nadšení pomáhat všude, kde bylo třeba. Objevila se také snaha získat pro charitní účely objekty (domky, vily, samoty), vhodné pro zařízení charitních ústavů, zvláště v horských krajích, jako ozdravovny pro děti i dospělé. Roku 1946 byla zrušena Sociální pomoc a Národní ústředí sociální a zdravotní péče a na místo toho zřízena nová organizace, s veřejnoprávní povahou a názvem Česká pomoc. Od 1. ledna 1946 vychází časopis "Charita" - čtrnáctideník v nákladu 15 000 výtisků. Pomoc Charity v této době lze rozdělit do čtyř oblastí:
Poválečná doba byla dobou překotného vývoje a během několika málo let došlo k převratným změnám. Rok 1945 byl ve znamení euforie z osvobození, došlo k zestátnění půdy, domů, majetku Němců, Maďarů, kolaborantů a zrádců. Role státu se pomalu, ale jistě posilovala, což se brzy mělo dotknout i činnosti Charity. V charitních řadách mezitím panovalo velké nadšení pomáhat všude, kde bylo třeba. Objevila se také snaha získat pro charitní účely objekty (domky, vily, samoty), vhodné pro zařízení charitních ústavů, zvláště v horských krajích, jako ozdravovny pro děti i dospělé. Roku 1946 byla zrušena Sociální pomoc a Národní ústředí sociální a zdravotní péče a na místo toho zřízena nová organizace, s veřejnoprávní povahou a názvem . Od 1. ledna 1946 vychází časopis "" - čtrnáctideník v nákladu 15 000 výtisků.

Pomoc Charity v této době lze rozdělit do čtyř oblastí:
V rámci podpůrné péče se Charita snažila zmírnit následky války, a přispívala proto všem, kteří její pomoc potřebovali. Bylo rozdáno velké množství potravin, ošacení a obuvi a také peněžitých podpor. Na Štědrý den 1947 uspořádal Svaz Charity v Besedním domě v Brně večeři pro 300 chudých, které se zúčastnil i nově ustanovený brněnský biskup Karel Skoupý. Při vánoční nadílce 1948 bylo podarováno 160 osob. Pro repatrianty a dělníky vracející se z Německa zde byla pomocná akce "Charitas".

Péči ústavní považovala Charita za těžiště své činnosti. Charitní ústavy byly vesměs válkou poškozeny, mnohé z nich za okupace zabrány, takže jejich uvedení do původního stavu si vyžádalo velikých obětí. Dík pochopení úřadů a neúnavné práci řádových sester a bratří mohly se ústavy věnovat ihned nebo krátce po osvobození svému poslání. Tisíce sirotků, opuštěných dětí, duševně nebo tělesně postižených, přestárlých a práce neschopných našlo v našich ústavech vskutku svůj druhý domov.
V letech 1946-48 sdružoval Svaz Charity v diecézi brněnské 55 ústavů, z toho 13 denních útulků, 7 dětských domovů, 10 internátů pro studující mládež, 2 učňovské domovy, 1 ústav pro mládež mravně narušenou, 3 ústavy pro nevidomé, 12 domovů pro přestárlé, 4 nemocnice a 3 ústavy pro slabomyslné. Z těchto ústavů vydržoval Svaz Charity v Brně 4 ústavy a 2 ústavy mimo Brno. Na ostatní ústavy, vydržované kongregacemi, přispívala Charita podle možnosti finančně nebo naturáliemi, zprostředkovala umístění chovanců, zastupovala ústavy u úřadů apod.

Ústavy rázu léčebného a ošetřovacího a také mateřské školky byly k 1. 1. 1949 zestátněny. Postupně se také začíná naplňovat snaha státu vybudovat státní chorobineckou a starobineckou péči a nahradit takto péči Charity.

Další charitní aktivitou byla zotavná péče o mládež. Zdravotní stav dětí ve městech, zvláště v Brně, nesl citelné následky nedostatečné výživy a strádání po dobu války. V úzké spolupráci s úřady a jinými institucemi se snažila Charita přispět co nejvíce ke zotavení těchto dětí. V letech 1947-1948 umožnila brněnská Charita více než 700 dětem pobyt v prázdninových zotavovnách. Roku 1947 bylo vysláno 12 brněnských dětí ohrožených tuberkulózou do Švýcarska. Pobyt na zdravém vzduchu, u vody a uprostřed lesů i vydatná strava měly příznivý vliv na upevnění zdraví i na osvěžení duševní.

Ošetřovatelská a zdravotní služba v rodinách (OZSR) patřila k nejvýznamnějším složkám charitní činnosti. Od Pomocné služby amerických katolíků dostala OZSR ambulantní vůz a při stanici OZSR Svazu Charity v Brně byla začátkem září 1946 otevřena ambulance, ve které byli chudí nemocní jednou týdně zdarma prohlédnuti a ošetřeni lékařem. V letech 1946-48 bylo ošetřeno 13 810 osob, vykonáno 207 016 návštěv u nemocných, 20 627 návštěv u lékařů, úřadů a v poradnách, 2 290 nočních služeb, obstaráno 587 převozů. V roce 1949 byla OZSR zrušena a přešla do působnosti Československého Červeného kříže.
Významnou roli hrála v poválečné době Pomocná služba amerických katolíků - War Relief Services National Catholic Welfare Conference (WRSNCWC). V letech 1946-49 poskytla tato organizace prostřednictvím pana Williama J. Sullivana, který zastupoval tuto organizaci a sídlil v Praze, všem potřebným v naší republice mnoho pomoci. Z této pomoci rozdělil Svaz Charity v Brně velké množství potravin, výživ pro kojence, konzerv, sušeného mléka, přikrývek a prostěradel, dětských výbaviček, bot a lékárniček. Velkou pomocí byla také dodávka velkého množství léků, zvláště těch, které se u nás nevyráběly. Pomoc potřebným byla také poskytnuta prostřednictvím subvencí UNRRA.

Z rozsáhlé všestranné činnosti je třeba zmínit pátrání po nezvěstných z války. Se značným pochopením u brněnských občanů se setkala akce ubytování vysokoškoláků r. 1948. Pěvecké sdružení MORAVAN uspořádalo v říjnu 1947 a 1948 koncerty ve prospěch katolické Charity. Rovněž spolek ZDISLAVA v Brně věnoval výtěžek svých dobročinných bazarů v prosinci 1947 a 1948 katolické Charitě. Po stránce propagační splnil své poslání stolní kalendář, vydaný s Arcidiecézní charitou v Olomouci.

V roce 1947 se objevila myšlenka zřídit v Brně vyšší charitní ošetřovatelskou školu v péči milosrdných sester z Grohovy ulice. Tato myšlenka nebyla realizována, uskutečnilo se však několik dvouletých ošetřovatelských kursů.

Po Únoru 1948 začaly události nabírat zcela jiný směr. 31. března 1948 byla zavedena národní správa do Ústředí Svazů katolické charity. Byl ustaven tříčlenný sbor národních správců: P. František Fiala, farář u sv. Jakuba v Praze, P. Josef Plojhar, ministr zdravotnictví, a P. Josef Klouček, arcibiskupský vikář a děkan na Kladně. Tito pánové byli povinni provést řádný soupis veškerého majetku, předat jej ministerstvu sociální péče a ve čtvrtletních lhůtách vykazovat hospodaření z obavy, aby činnost Charity nebyla zneužita politicky proti "lidově demokratickému" zřízení republiky.

Organizace Charity:
Předsedou Ústředí svazů katolické charity v Čechách a na Moravě (sídlo v Praze ve Sněmovní ul. č. 13) byl po smrti dr. Stanovského r. 1945 jmenován Edvard Oliva. Výnosem min. vnitra z 27. 1. 1949 pak byl změněn název na Česká katolická charita.
Zemské ústředí Svazů charity sídlilo v Brně na Pellicově 4 a mělo na starosti "servis" pro Charitu na celé Moravě a ve Slezsku: zastupovalo Ústředí Charity při jednání u úřadů, pečovalo o ústavy po stránce hospodářské a administrativně-právní a sloužilo také jako informační spojka mezi Ústředím a jednotlivými charitními složkami v krajích. V červnu 1948 bylo přejmenováno na Zemskou úřadovnu, po vzniku nových krajů a zrušení Zemského národního výboru v roce 1949 pak na Oblastní úřadovnu s působností pro kraj brněnský, olomoucký, jihlavský, gottwaldovský a ostravský.

Ke konci války byl dům na Biskupské 7 poničen nálety, a tak se Svaz Charity v Brně přestěhoval na Biskupskou 3, od roku 1948 krátce sídlil na Veveří 15, od 1. listopadu 1949 pak na Veselé ulici č. 13 ve II. poschodí.

Dějiny Charity v období komunismu

Roku 1949 byly zestátněny léčebné a ošetřovací ústavy a činnost ošetřovatelské a zdravotní služby v rodinách přešla pod Československý červený kříž. České katolické charitě zůstaly jen ústavy azylové péče (tj. pro lidi staré a práce neschopné, chronicky nemocné, oligofreniky atd.).

Roku 1949 byly zestátněny léčebné a ošetřovací ústavy a činnost ošetřovatelské a zdravotní služby v rodinách přešla pod Československý červený kříž. České katolické charitě zůstaly jen ústavy azylové péče (tj. pro lidi staré a práce neschopné, chronicky nemocné, oligofreniky atd.).

V letech 1950-51 došlo k likvidaci katolických spolků (v Brně např. spolek Zdislava, Dobročinnost, Palestinský spolek) a jejich majetek byl postupně včleňován do Charity, aby tak stát soustředil veškeré aktivity církve do jediné, kontrolované organizace.
Sloučením Oblastní úřadovny a Svazu charity v Brně vzniká k 1. 1. 1951 Diecézní katolická charita (DKCH) Brno s okruhem působnosti pro Brněnský a Jihlavský kraj. Ředitelem DKCH byl Josef Žídek.

Úkoly DKCH v nové době byly zejména péče o ústavy a jejich budování, příp. adaptace přidělených objektů, likvidace zrušených ústavů a přesuny inventáře, plánování a rozdělování hmotného zásobování, pořádání porad, instruktáží a konferencí, evidence kostelních sbírek, likvidace spolkových domů a správa domovního majetku.

Původní charitní ústavy byly ústavy kongregační, tj. kongregace si samy tyto ústavy spravovaly a také obsazovaly. Formálně byly navázány na katolickou charitu jako členské (ve Svazu Charity v Brně). Charita se pak snažila získávat prostředky na vydržování a provoz ústavů. Nyní stát hradil téměř veškerou péči sám.

V letech 1951-59 spravovala Diecézní katolická charita v Brně tyto ústavy:
domovy důchodců - Božice, Koclířov, Mitrov, Mor. Budějovice, Mor. Třebová, Plaveč, Skalice u Mor. Krumlova (od r. 1953), Svitavy, Žernůvka, ošetřovací ústavy - Brno-Kamenná 29 (přebudován r.1951 z dívčího útulku) a Kamenná 36, Koněvova 7 (od r. 1951 ústav pro přestárlé a práce neschopné muže), Břežany (pro oligofrenické děti), Klentnice (od r. 1959 pro oligofrenické, práce schopné dívky), Svitavy (od r. 1951 ošetřovací ústav pro oligofrenické ženy a dívky), Šebetov (pro hluchoněmé ženy a dívky), Velký Újezd.
Dále DKCH spravovala Charitní domov pro duchovní na Moravci (vznikl r. 1952 z letního rekreačního střediska) a Charitní domovy pro řeholnice v Lechovicích a Znojmě-Hradišti (od r. 1958).

Od 1.1.1960 převzaly národní výbory do své správy ústavy sociální péče, které až doposud měla ve své správě a provozu Česká katolická charita, s výjimkou ústavů určených pro umístění církevních osob.

Došlo k reorganizaci Charity, úřadovny jednotlivých diecézních charit byly zrušeny, a DKCH tak de facto ukončila svou činnost. Řídícím orgánem ČKCH se stalo předsednictvo, v němž každá diecézní charita měla své dva zástupce.

Dle nových stanov ČKCH z roku 1963 bylo prostřednictvím ČKCH "zabezpečováno uspokojení kultových potřeb duchovenstva a věřících." Katolické charitě tak byla dána úplně jiná, a to velmi podivná úloha. Její "služby" byly obráceny paradoxně směrem dovnitř církve a výsledek zněl jako špatný vtip: Česká katolická charita, zařízení katolické církve pro uplatňování milosrdné lásky k bližním, stojícím především mimo církev, se místo o bližní "starala" o potřeby církve samé, o přestárlé členy řeholních řádů a kongregací, které byly na podzim roku 1950 zrušeny.

Charita byla určena k provádění sociální a léčebné rekreační péče v charitativních domovech a zařízeních pro duchovní, řeholní sestry a farské hospodyně (tzv. Sociální charita), k zajištění výroby a distribuce devocionálních a bohoslužebných předmětů (Chrámová služba) a vydávání a distribuci náboženské literatury a časopisů pro římskokatolickou církev (Vydavatelství ČKCH). Později bylo na ČKCH ekonomicky napojeno i Sdružení katolických duchovních Pacem in terris.

Státní dozor nad činností Charity vykonával Státní úřad pro věci církevní, později Ministerstvo školství a kultury.

V letech 1968-70 se objevily snahy vrátit Charitě její původní poslání, totiž pomoc bližním. Ústředního ředitele kanovníka Jana Máru vystřídal ThDr. Karel Šebor, předsedou Charity se místo probošta Antonína Stehlíka stal biskup Kajetán Matoušek. Objevila se myšlenka vyčlenit z Charity Chrámovou službu, vytvořit Chrámové družstvo, a osamostatnit tak tuto hospodářskou činnost.
Události se však vyvíjely jinak a již v srpnu 1970 se do svých funkcí vrátili členové původního vedení s hlavním úkolem "všestranně zajistit postupný konsolidační proces v České katolické charitě s cílem dosáhnout normalizace."

V roce 1988 založil pražský arcibiskup František Tomášek Výbor křesťanské pomoci v souvislosti se zemětřesením v Arménii. Komunisté sice činnost Výboru nepovolili, v církvi se však rok před revolučními změnami obnovuje charitativní činnost. Postupně vznikaly obdobné výbory i při některých farnostech, a to v celé republice.

Po revoluci v listopadu 1989 byl odstraněn komunistický vliv v ČKCH. Koncem ledna 1990 přichází do ČKCH nové vedení, jehož jádro tvoří Výbor křesťanské pomoci. Už není třeba skrývat charitativní činnost církve. Výbor křesťanské pomoci splývá s Charitou a přijímá její pošramocené jméno s cílem vytvořit opravdovou Katolickou charitu, připravenou pomáhat těm nejpotřebnějším. Ústřední rada rozhodla o přijetí organizačního řádu a nových stanov, v kterých je Charita podřízena České biskupské konferenci.

Mgr. Petr Zelinka

1990 Začátkem roku 1990 se mění na popud biskupa Antonína Lišky vedení ČKCH v Praze a v květnu se poprvé setkávají budoucí diecézní pracovníci Charity (za brněnskou diecézi Mgr. Petr Konzal), kteří mají za úkol napomoci vzniku farních a oblastních charit. Ty mnohde vznikají z Výborů křesťanské pomoci a z aktivistů, kteří posílali balíčky do misií.

1991

Od 2. poloviny r. 1991 působí v brněnské diecézi střediska ošetřovatelské služby v domácnostech, zřízená Českou katolickou charitou v rámci experimentu Ministerstva zdravotnictví; střediska později přecházejí pod správu oblastních charit. V brněnské diecézi prvním střediskům ošetřovatelské služby „prošlapala cestu“ Mgr. Helena Malášková, která se této průkopnické službě věnovala velmi intenzivně (byla první vrchní sestrou brněnské domácí péče - CHOPS).

1992

Diecézní charita Brno je znovuobnovena brněnským biskupem Mons. Vojtěchem Cikrlem v únoru roku 1992 a jako přímý pokračovatel navázala na práci Charity, která působila na území diecéze od roku 1922 až do jejího faktického zrušení roku 1959. První ředitel DCH Brno Pavel Hoder dává základ struktuře dnešní Charity. Veřejnosti se Charita představuje při organizování humanitární akce "SOS Osijek" na pomoc válkou sužované Jugoslávii. V této době se začíná organizovat pomoc černobylským dětem a ozdravné pobyty těchto dětí v naší republice. Od srpna jsou postupně zřizovány oblastní charity Blansko, Brno, Břeclav, Hodonín, Jihlava a Třebíč jako organizační složky DCH Brno. Hned na podzim tohoto roku na sebe upoutává pozornost OCH Jihlava, když pořádá akci "Pomoc dětem ve válce" a vysílá celkem pět kamionů s humanitární pomocí do Bosny a Chorvatska. V prosinci zahajuje svou činnost Azylový dům pro muže bez domova v Třebíči.

1993

1. ledna 1993 je zřízena OCH Žďár nad Sázavou a v polovině února OCH Znojmo. Obě oblastní charity začínají již na podzim téhož roku s Charitní ošetřovatelkou a pečovatelskou službu (CHOPS). Od r. 1993 pracuje také Sociálně právní poradna v Blansku, Azylový dům pro muže v Třebíči, Denní centrum pro lidi bez domova v Brně a 15. prosince se otevírá Domov pokojného stáří v Lukách nad Jihlavou. V roce 1993 se k ošetřovatelské službě připojuje i služba pečovatelská a zvyšuje se i možnost vzdělávání. Každoročně je pořádán kurz sv. Zdislavy pro pomocné zdravotní pracovníky, konají se odborné semináře a kurzy, vzniká Vyšší odborná škola sociální CARITAS v Olomouci. V červnu 1993 jsou přijaty nové stanovy České katolické charity, podle kterých je ČKCH sdružením Arcidiecézních a diecézních charit, nejvyšším orgánem ČKCH je Rada, složená z ředitelů ACH/DCH, Radě předsedá prezident, výkonným prvkem Rady je generální sekretář.

1994

Od ledna 1994 byl pověřen řízením DCH Brno ing. Oldřich Haičman, v září 1995 pak byl jmenován ředitelem. Denní zařízení Emanuel v Boskovicích se otevřelo pro děti těžce tělesně a zdravotně postižené dne 1. dubna. Od září 1994 provozuje OCH Jihlava v obci Kamenice u Jihlavy Charitní domov pokojného stáří, kde má svůj dispečink také ošetřovatelská a pečovatelská služba. Od roku 1994 se OCH Jihlava angažuje v oblasti protidrogové prevence. Ve stejném roce končí experiment Ministerstva zdravotnictví ČR podporující a testující CHOPS, které přešly z působnosti sekretariátu ČKCH pod jednotlivé oblastní charity. V prosinci otevřela OCH Třebíč centrum prevence drogových závislostí.

1995

Od roku 1995 funguje Městský penzion-domov pokojného stáří pro seniory a Centrum pro matku a dítě v Blansku. V dubnu se začala psát historie Stacionáře sv. Damiána ve Znojmě-Hradišti. Jedná se denní zařízení pro děti a mládež s kombinovaným postižením. V květnu otevřeli v Třebíči domov pro matky s dětmi v tísni. V létě 1995 byly poprvé zorganizovány letní integrační tábory pro lehce i těžce postižené děti, které se od té doby pořádají pravidelně každé léto v několika cyklech. Svou činnost zahájil také Denní stacionář pro romské děti v Jihlavě.

1996

V r. 1996 je zřízena bezplatná nonstop "Linka důvěry" s tel. číslem 0800/100 108 v Blansku. V dubnu vzniká v Bystřici nad Pernštejnem Nízkoprahové protidrogové kontaktní centrum s klubem volného času pro děti a mládež. V září rozhodlo městské zastupitelstvo v Telči, že provozem nově postaveného domu s malometrážními sociálními byty bude pověřena OCH Jihlava. V domě je rovněž zázemí pro dispečink ošetřovatelské a pečovatelské služby, takže jsou zde klientům poskytovány komplexní zdravotní, sociální a další služby.

1997

1. ledna 1997 je v areálu nemocnice a polikliniky v Dačicích oficiálně otevřena Domovinka, která umožňuje pacientům příjemně strávit dobu čekání na jednotlivá vyšetření. Za několik dní nato v Třebíči potřebným otevírá dveře K-centrum drogových závislostí a v Kněžicích začíná třebíčská Charita provozovat Domov pokojného stáří. Při letních záplavách na severní Moravě a ve východních Čechách organizuje celá DCH okamžitou humanitární pomoc a následně brigádníky a místní šetření pro poskytování následné pomoci. V roce 1997 vítá své první klienty také Denní stacionář sv. Damiána a Domov pro matku a dítě ve Znojmě-Hradišti, pracovat začíná i Poradna pro děti a mládež ve Žďáře nad Sázavou. 1. prosince je uvedena do provozu prodejna Zdravotnických potřeb u sv. Jakuba v Brně, kterou získala DCH Brno v rámci privatizace Lékárenské služby města Brna. Charita je přizvána k supervizi voleb v Bosně a Hercegovině. Ředitel Adámek (OCH Znojmo) dohlíží na regulérnost v roce 1997 a 1998.

1998

Během roku 1997 OCH Břeclav vypracovává projekt na Centrum prevence, poradenství a Kontaktní centrum pro drogově závislé v Břeclavi, který realizuje od r. 1998. Ještě před tím, v lednu, vznikly Chráněné dílny ve Znojmě, které se staly známy mimo jiné ruční výrobou dekorativních svíček a košíkářským zbožím. Znojemská Charita při zavádění výrobních postupů využívá spolupráce s Institutem Tordale v Belgii, která byla završena oboustrannými stážemi. Dne 8. dubna 1998 zahajuje činnost Poradenské centrum a Centrum pro Romy v Jihlavě. OCH Třebíč otevírá v září Stacionář pro duševně nemocné (psychotiky) a pak v říjnu Domovinku v Třebíči-Borovině. Studentský klub Vrak-bar, který provozuje OCH Jihlava jako centrum primární protidrogové prevence, je znovu otevřen po generální úpravě interiéru.

1999

Začátkem roku 1999 je uveden do provozu Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradu u Brna, který byl přestavován od roku 1995 z objektu bývalých kasáren (zařízení se nachází v areálu kláštera sester těšitelek Božského Srdce Ježíšova). Od počátku roku je také zřízena "Zlatá zastávka" v Adamově - nízkoprahové preventivní centrum pro mládež. Během dubna a května roku se jednotlivé oblastní charity zapojují do rozsáhlé humanitární aktivity na pomoc uprchlíkům z Kosova. V červenci je otevřen Domov pokojného stáří v obci Nížkov (OCH Žďár nad Sázavou) a také zahájilo činnost Sociální poradenství ve Znojmě. V září se otevírá Stacionář pro mentálně a kombinovaně postižené (OCH Třebíč). V listopadu schvaluje Česká biskupská konference nové stanovy České katolické charity (ČKCH se mj. mění ve Sdružení ČKCH), Domovy řeholnic se stávají samostatným právním subjektem. Rok 1999 byl vyhlášen rokem seniorů, a tak jednotlivé oblastní charity pořádají řadu akcí pro tuto věkovou skupinu.

2000

Do Jubilejního roku 2000 vstupuje OCH Blansko s dvěma novými projekty: zahajuje provoz denního zařízení pro psychicky nemocné "Pěkná modrá" v Blansku a modelového bydlení pro dospělé klienty zařízení Betany v Boskovicích. OCH Břeclav zahajuje rok otevřením sociální služby potřebným. Po rekonstrukci může od konce ledna naplno opět sloužit třebíčské K-centrum. V únoru jsou slavnostně otevřeny nové prostory střediska a dispečinku Charitní a ošetřovatelské a pečovatelské služby v Blansku. V dubnu se podařilo uskutečnit další plán třebíčské Charity - vzniká Romské centrum. 28. srpna se v Brně otevírá Domov pokojného stáří na Kamenné ulici. V říjnu probíhá v Brně a okolí charitní sbírka "Brněnská cihla", jejíž výtěžek bude použit na vybudování chráněného bydlení pro lidi s mentálním postižením a autismem. V témže měsíci otevírá OCH Znojmo Chráněné dílny sv. Kláry pro osoby s psychickým onemocněním.

2001

Počátek roku 2001, který byl OSN vyhlášen Mezinárodním rokem dobrovolníků, probíhá ve znamení Tříkrálové sbírky, poprvé pořádané na území celé republiky. Její výtěžek je použit na pomoc rodinám a lidem v nouzi u nás i v zahraničí. Sbírka se setkala s nebývalým ohlasem, jak mezi charitními pracovníky a dobrovolníky, tak u veřejnosti, která štědře přispěla na uvedený účel. V brněnské diecézi je evidováno 115 farních charit. V tomto roce vzniká s podporou programu Phare a Nadace rozvoje občanské společnost Síť charitních dobrovolnických center.

2002

Druhý ročník Tříkrálové sbírky přinesl v brněnské diecézi 6,7 milionů korun a zajistil tak podporu téměř šedesáti projektům. Oblastní charita Hodonín zřídila dvě nová zařízení pro seniory – Domov pokojného stáří v Ratíškovicích a v Bučovicích. V rajhradském hospici se na začátku roku podařilo dokončil výstavbu jídelny. Charita se zapojuje do odstraňování následků ničivých srpnových povodní na jižní Moravě (Blanensko, Znojemsko) a v Čechách (pomoc litoměřické diecézi), ke kterému se připojilo kolem dvou set dobrovolníků. Pokračuje rozšiřování charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby do nových oblastí. S podporou NROS vzniká na brněnské ulici Gorkého Chráněné bydlení sv. Michaela pro autisty a mentálně postižené (Oblastní charita Brno), konečná kapacita budovy je čtyřiadvacet klientů. OCH Hodonín zahajuje provoz sociálně právní poradny v Bučovicích a Domova pro matky v tísni v Hodoníně. Charity brněnské diecéze mají jeden z největších výstavních a prodejních stánků na brněnském výstavišti v rámci veletrhu REHAPROTEX - Pro váš úsměv. Startuje projekt integrace cizinců s dlouhodobým pobytem a Síť charitních dobrovolnických center se rozrůstá do všech oblastních charit.

2003

Do Tříkrálové sbírky přispěli dárci na jižní Moravě, Jihlavsku, Žďársku a Třebíčsku téměř devět milionů korun. Od ledna funguje v Břeclavi sociálně právní poradna pro migranty. DCH Brno získává od Ministerstva vnitra akreditaci pro dva programy dobrovolnické služby. Celkově se charitní práce stabilizuje a profesionalizuje. Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba se rozšiřuje do oblasti Brno-venkov. V Hodoníně vzniká Denní centrum pro lidi bez domova a v Blansku noclehárna pro muže bez přístřeší. Pokračuje psychosociální pomoc lidem postiženým povodněmi. Charita se stává součástí Panelu NNO Jihomoravského kraje pro krizovou intervenci. Na přelomu května a června se ve vybraných zařízeních konají informačně-zábavná setkání k tématu Evropské unie. Byl dobudován Domov sv. Agáty pro matky s dětmi v nouzi v Břeclavi Poštovná.

2004

Domovy pokojného stáří rozšířily své bohaté řady o DPS sv. Anežky v Nové Říši na Jihlavsku. V tomto roce vniklo také středisko pečovatelské služby v Bystřici nad Perštejnem a pobočka CHOPS pro oblast Brno-venkov v Tišnově. Lidé s postižením se mohou těšit rozšíření o Denní stacionář pro lidi s mentálním postižením a kombinovanými vadami ve Velkém Meziříčí. Dále bylo obohaceno Denní centrum pro lidi bez domova v Hodoníně o noclehárnu pro muže i ženy. Podobně se tak stalo v případě Denního centra v Brně v rámci rozšíření o Azylové krátkodobé ubytování. Oblastní charita Břeclav se rozrostla o provoz městského azylového zařízení pro lidi bez domova. Romské centrum v Jihlavě zahájilo činnost klubu Sluníčko určeného pro děti v předškolního věku. Díky podpoře z programu EU Phare se podařilo otevřít jedinečný projekt Internetového klubu Prokopa Diviše pro seniory ve Znojmě.

2005

V lednu tohoto roku byl zahájen provoz v Domova pokojného stáří v Kostelci u Jihlavy. Hospic v Rajhradě rozšířil areál parku o další odpočinková místa, která poslouží jak pacientům a jejich příbuzným tak lidem z okolí. Raná péče, která vznikla v Třebíči, poskytuje systém služeb a programů s cílem zlepšit kvalitu života dítěte ohroženého ve zdravém vývoji nebo dítěte s postižením a jejich rodin.

Diecézní charita Brno díky podpoře ze strany holandské nadační asociace Coraid rozšířila svou působnost v zahraničí. Jde o tyto humanitární projekty:

Kosovo – podpora provozu a aktivit sociálního centra v Gjilane. Charita přispívá zejména na platy pracovníků místní Charity, dále pak podporuje realizaci projektu Děti ulice zaměřeného na prevenci vzniku dětské kriminality a dětských gangů.

Rumunsko – předání 408 ks kamen zástupcům Caritas Romania. Kamna byla zakoupena ze sbírky „Charita pro Rumunsko“. Misi koordinovala OCH Břeclav. Pomoc byla určena třem horským vesnicím v okolí Miercurea Cina.

Ukrajina – rozvoj dílny na výrobu svíček, která v tomto roce zvýšila produktivitu (již 13 odběratelů). Dále byla zahájena koncepční příprava projektu Dům na půli cesty pro děti, které opouští dětské domovy.

Projekt Magdala, který je součástí sítě SČKCH v ČR, zabývající se pomocí obětem domácího násilí a obchodování s lidmi i obětem nucené prostituce, se rozšířil o centrum v Blansku. Dále Charita rozšířila své aktivity o diecézní projekt Celsuz – centrum pro lidi sociálně znevýhodněné. Jeho cílem je pomoci osobám ohrožených sociálním vyloučením opět se zapojit do společnosti a zejména na trh práce. Zájemci mohou v rámci centra využít služby těchto středisek: Informační centrum, Multikulturní centrum, Sociálně právní poradna, Centrum vzdělávání. Mateřské centrum Kopretina v Radešínské Svratce spadá od září 2004 pod Oblastní charitu Žďár nad Sázavou. K-centrum Třebíč rozšířilo své aktivity o probační program Most pro mladistvé.

Charita svou působnost rozšířila o krizová dobrovolnická centra, které mají za cíl odborně připravit a koordinovat dobrovolnické týmy v jednotlivých oblastních charitách, které doplní profesionální týmy určené například pro zásahy při povodních. „Pracovní rehabilitace“v Blansku od tohoto roku napomáhá obnovit pracovní návyky, a tím zlepšit vztahy s okolím.

2006

Zahájil činnost Domov pokojného stáří v Janštejně, který rozšířil služby OCH Jihlava. Dále byl otevřen Domov pokojného stáří ve Ždánicích, patřící pod křídla hodonínské charity. Klub Zámek v Třebíči - centrum prevence se rozrostl o druhý nízkoprahový klub BARÁK. Znojemská charita obohatila svou pomoc o Sociální rehabilitaci - Ateliér Samuel a Poradnu pro osoby se zdravotním postižením.

Diecézní aktivity silně ovlivnily humanitární mise a rozvojovou pomoc. Byl podpořen projekt "Děti ulice", realizovaný místní charitou v Gijane, Kosovu. Na podporu dětí byl zaměřen i další projekt, tentokrát v Zimbabwe. Charita podporuje místní organizaci Simbabene, která se stará o chudé děti, většinou sirotky a polosirotky. V rámci služeb pro cizince v nouzi DCHB personálně zajišťuje činnost hudební zkušebny a dílny rukodělných prací v Pobytovém středisku pro žadatele o azyl a migranty Zastávka.

Rozvíjí se projekt Cesluz - Centrum pro lidi sociálně znevýhodněné, které se rozšířilo o Centrum zaměstnanosti a Aktivizační centrum. V srpnu se Celsuz plně otevřel veřejnosti v nově zrekonstruovaných prostorách sídla DCHB. Diecézní charita prostřednictvím zasažených oblastních charit zejména na Znojemsku, Třebíčsku a Břeclavsku pomáhá při ohrožujících záplavách.

2007

Konal se mimořádně úspěšný ročník Tříkrálové sbírky, který vykoledovanou částkou - 12,9 milionu Kč - překonal všechny předešlé ročníky. Rok patnáctého výročí znovuobnovení činnosti DCHB se stal důvodem k oslavám také pro prezidenta DCHB P. Josefa Zouhara, který se jako jeden z pěti oceněných kněží v naší diecézi stal kaplanem Jeho Svatosti s právem užívat před svým jménem čestný titul monsignore (zkratka Mons.). Struktura Charity brněnské diecéze se rozrůstá o Oblastní charitu Tišnov a Oblastní chariru Rajhrad. Může tak rozvíjet služby v regionu Brno - venkov, který byl doposud spravován Domem léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradu. V Blansku se Centrum pro matku a dítě rozšiřuje o Domov pro matky v tísni. Lidé v nepříznivé situaci a dlouhodobě nezaměstnaní mohou díky projektu Sociální rehabilitace a otevření prostor Staré továrny v Blansku zvýšit své šance na trhu práce.