27. května 2025 Maják-články

Příběh Tomáše – kluka, který našel oporu, když ji nejvíc potřeboval

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Maják v Lukách nad Jihlavou je místem, kde mohou mladí lidé najít podporu, pochopení i přijetí. Nejde o zařízení, kam je nutné docházet pravidelně, ale o prostor, který je tu právě tehdy, když ho mladí nejvíce potřebují. Příběh šestnáctiletého Tomáše je jedním z mnoha, které ukazují, jak může podaná ruka změnit směr v životě dospívajícího člověka.

Tomáš začal do NZDM docházet ve dvanácti letech, zhruba v šesté třídě. Do klubu ho přivedla spíše zvědavost a také osamělost. Měl málo přátel, doma žil jen s maminkou, která byla pracovně velmi vytížená. Často trávil odpoledne sám. V Majáku postupně objevil místo, kde se mohl zapojit do volnočasových aktivit, hrát stolní hry, tvořit, ale i poprosit o pomoc s učením. Ze začátku přicházel jen občas, spíš se rozhlížel. Časem se však stal součástí komunity.

Pracovníkům NZDM neuniklo, že Tomáš se někdy chová neklidně a náladově. V jednu chvíli byl veselý, jindy zcela uzavřený. Postupně se s ním dařilo otevírat hlubší rozhovory o tom, co se v něm odehrává, co ho trápí, čeho se bojí nebo co ho naopak těší. Nešlo o jednorázový proces. Důvěra rostla pomalu, ale přirozeně.

Velkým tématem se postupně stala volba střední školy. Tomáš měl nejistotu, co vlastně chce dělat, jaké má předpoklady, a bál se, že si vybere špatně. S maminkou o tom mluvil jen zřídka. Nechtěl ji zatěžovat, věděl, že má svých starostí dost. Pracovníci Majáku s ním nejen diskutovali o jeho zájmech a možnostech, ale nabídli i doprovod na dny otevřených dveří, které by jinak musel absolvovat sám. Pomáhali mu připravit se na dny otevřených dveří. Mluvili spolu o tom, na co se ptát, čeho si všímat a jak poznat, že se v dané škole bude cítit dobře. Využili spolu i testy profesní orientace a otevřeli téma návštěvy pedagogicko-psychologické poradny.

V deváté třídě však začalo být zřejmé, že Tomáš prochází náročným obdobím. Jeho školní výsledky se zhoršovaly, přibývaly úzkosti a pocity selhání. Některé dny byl zcela bez energie, jindy podrážděný. Začal mluvit o tom, že nezvládá tlak, který na sebe klade. Postupně se objevilo i sebepoškozování.

V této chvíli bylo zásadní zůstat nablízku, ale netlačit. Pracovníci s Tomášem citlivě otevírali témata krizových situací, ukazovali mu možnosti, kde hledat pomoc. Od krizových linek po podpůrné aplikace a anonymní chaty. Později se dostali i k myšlence odborné psychologické pomoci. Tomáš zpočátku silně odmítal. Měl strach, styděl se, nevěděl, co čekat. Velkým tématem pro něj bylo také sdílení situace s maminkou. Dlouho měl pocit, že o tom mluvit nesmí, aby jí nepřidělával starosti.

Důvěra, kterou k pracovníkům měl, mu ale umožnila postupně o těchto věcech otevřeně mluvit. Pomáhali mu představit si, jak může návštěva psychologa probíhat, co může říct své mamince, jak může reagovat. Trvalo několik měsíců, než se rozhodl udělat krok směrem k odborné pomoci. NZDM mu pomohlo s objednáním na první schůzku u odborníka. Podařilo se získat termín v relativně krátké době. Dnes je Tomáš v péči psycholožky, dochází k ní pravidelně a cítí se jistější.

Do NZDM nyní nechodí tak často jako dřív, ale ví, že je tam prostor, kam se může kdykoliv vrátit. Někdy přijde jen na chvíli, popovídat si, zahrát si hru. Jindy potřebuje znovu podporu, znovu slyšet, že na věci není sám.

Tomášův příběh ukazuje, jak zásadní může být existence bezpečného místa, kde se člověk necítí sám. Nízkoprahové zařízení není jen místem her a aktivit. Je to prostor, kde se pracuje s důvěrou, emocemi, hledáním vlastní cesty. Naším cílem není za mladé lidi rozhodovat, ale být jim oporou tehdy, když se sami rozhodnou jít dál.

Příběh, který jste nyní dočetli je založen na konkrétní spolupráci pracovníků NZDM s klientem služby. Jméno klienta a některé okolnosti byli však drobně upraveny, aby byla zachována důvěrnost.

Tým pracovníků
NZDM Maják Luka nad Jihlavou