3. března 2023
Články a tiskové zprávy
Když se řekne prevence, valná většina si pod tímto slovem zřejmě správně představí předcházení vzniku či výskytu nějakého nežádoucího jevu. Jak se však pracuje s prevencí v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM), kde již vzniklé nežádoucí jevy v chování mladistvých existují?
Často jsou klienti nízkoprahových zařízení nazýváni jako „neorganizovaná či problémová mládež“ jejichž chování je patologické/problémové, čímž představují riziko pro společnost. Nejprve mi dovolte poukázat na toto patologické (rizikové) chování klientů, kterých se ono označení týká.
Definice, které vysvětlují rizikové chování, nám mimo jiné také pomáhají pochopit, jak vzniká. Kdybychom si zde vypsali různé takové definice, jedno by měly společné, a to především, že se jedná o působení, ohrožení, vliv okolí – ať už rodiny či pečujících osob a nejbližší sociální skupiny, jež se podílejí na utváření jedince a jeho vývoji. Jinými slovy to znamená, že se tyto děti a mladiství nacházejí v prostředí, které jim neposkytuje možnost zdravého vývoje jakožto sociálního, psychického ani biologického. Tedy jde o takové mladé lidi, kteří se svému chování učí od primární skupiny, ve které vyrůstají, a jsou ovlivněny takovými faktory, které jim neumožňují získání předpokladů pro takové chování, které by nebylo rizikové. Tato mládež si tedy svůj název vysloužila díky svému chování, které je popisováno jako rizikové, kterým mladí lidé ohrožují sebe a své okolí. Pokud se však zamyslíme nad tímto shrnutím definic trochu s nadhledem a pochopením, vyplyne nám z toho, že tyto děti si v drtivé většině svůj život, rodinu ani prostředí, kde vyrůstají, nevybraly, a že takto nejednají ze svého svobodného rozhodnutí „chci být zlý, špatný a chci ohrožovat druhé“. Důležitý je také fakt, že v přirozeném prostředí těchto dětí a mladistvých, je takový způsob chování jediným možným a poznaným způsobem, který jim v jejich prostředí pomáhá přežít. Pochopitelně z toho plyne, že naučenými způsoby jednání se vyjadřují zmíněné skupiny mládeže i v běžné společnosti, pro kterou jsou takové způsoby nepřijatelné, a která právě takové chování označuje za rizikové.
- Jak však k takovému chování přistupujeme my, pracovníci nízkoprahového zařízení pro děti a mládež?
- Nejdůležitější je
především pochopení, přijetí a vytvoření bezpečného prostředí pro cílovou skupinu dětí a mládeže, která se potýká s nepříznivou sociální situací, konfliktními společenskými situacemi apod. Pod bezpečným prostředím si můžete představit především nesoudící a individuální přístup pracovníků ke každému klientovi, jelikož každý klient je nositelem jiného životního příběhu, který je nutný poznat, vyslechnout a pochopit, aby následná spolupráce byla založená na vztahu a důvěře klienta k pracovníkům a naopak. Prevence v našem zařízení není pouze o předcházení vzniku problému, ale také o prevenci rozvoje či přetrvávání patologického chování u takových osob, kde se již patologické chování objevuje. To také jinými slovy znamená, že pracovníci často působí tam, kde se rizikové chování již projevuje a hlavním úkolem je především, aby si klienti sami byli vědomi následků, které takové chování má. Výše v textu jsem zmínila, že pro mnohé klienty je naučené chování jediným poznaným jednáním vůbec a velmi často jim takové chování pomáhá přežít či pohybovat se v jejich přirozeném prostředí. Tudíž úkolem nás sociálních pracovníků není naučené chování klientů, tvrdě řečeno, „převychovat“, ale konfrontovat jedince s tím, co jim takové chování ve společenském životě přinese.
Zde se již dotýkáme meritu článku, a to prevence. Slovo prevence má v prostorách NZDM velmi specifický význam, který se nachází především jednak v informovanosti o rizicích a právě důsledcích určitých rozhodnutí, ale také se v práci s klienty dotýkáme témat, která jsou, či by mohla být, pro klienty ohrožující. Takovými tématy jsou pak hlavně návykové látky, rizikový sexuální život, nedostatečné vzdělávání, mezigenerační ale i vrstevnické konflikty a v neposlední řadě nemožnost najití zaměstnání apod. Tyto oblasti je nutné podchytit preventivně či alespoň učinit klienty kompetentními v jejich životech. Důležité je však poznání a pochopení každého klienta zvlášť, jelikož univerzální návod, jak pracovat s lidmi, neexistuje. V tom vidím naději, ale často i neúspěch. Nesmíme však zapomenout, že i tito mladí lidé jsou odborníky na svůj život a sociální pracovníci v NZDM jsou laskavými průvodci v tak krátké spolupráci, během které jsou však naši klienti často schopni poznat i alternativní způsoby chování, než které za celý svůj život poznali.
Ve finální části článku bych ráda připomněla takové malé shrnutí a zamyšlení se nad tím, zda si i tito jedinci, nazývaní jako riziková mládež, zaslouží pouze postoj společnosti jako k dětem, které do společnosti nepatří, nebo které by měly jít co nejméně vidět a slyšet. Za těmito dětmi se však skrývá hlubší a rozsáhlejší problém, než jsou ony samy. Myslím, že v každém jednom dítěti se ukrývá duše, která je zraněná a pošramocená, a která možná pouze takovým chováním volá o pomoc, vyslyšení a přijetí, jež jsme připraveni poskytnout.
- Bc. Barbora Petrů,
- Sociální pracovník NZDM ZASTÁVka Telč