11. května 2021 Články a tiskové zprávy

Rozhovor s novým pracovníkem OCHJ Karlem Havránkem, zdravotním bratrem z domácího hospice Bárka

Odkud k nám do Oblastní charity Jihlava přicházíte? Máte již nějaké zkušenosti se zdravotnictvím a sociální sférou? Mým předchozím pracovištěm byla Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje – Krajské zdravotnické operační středisko. Pracoval jsem tam 6 let jako dispečer a calltaker. Jinak se ve zdravotnictví pohybuji již přes 30 let. V sociální sféře jsem nikdy dosud nepracoval.

Co Vás vedlo k práci v sociální oblasti a především v hospicovém zařízení?

V poslední době jsem pociťoval potřebu větší smysluplnosti své práce. Ne, že by práce na ZZS JmK neměla smysl, to dozajista ne, ale mám dojem, že poskytovat útěchu společně s odbornou zdravotní péčí a doprovázet člověka na konci jeho cesty, pomoci mu a jeho blízkým od bolesti fyzické i duševní, mě naplňuje daleko více. Navíc právě v hospicovém zařízení se toto vše dá velice dobře skloubit a uplatnit.

Jak hodnotíte spolupráci s výhradně dámským kolektivem na Bárce? A uvítal byste po svém boku i další kolegy muže?

Celý svůj profesní život se pohybuji takřka ve výlučně ženském kolektivu. Teprve v posledních letech se nás mužů objevuje na odděleních nemocnic či v jiných zařízeních podstatně více. Samozřejmě smíšený kolektiv přináší lepší mezilidské vztahy, neřeší se takzvané žabomyší války nebo alespoň méně. Ženské myšlení a mužské myšlení je každé jiné. Přináší to do spolupráce jiný pohled na věc i jiná řešení. Takže za mě ano, více mužů na podobných pracovních pozicích je vždy lepší.

Pojďte oslovit pánskou část populace a přesvědčit potenciální uchazeče z řad mužů k práci v Domácím hospici Bárka. Co máte na své práci nejraději? Co Vás motivuje?

Jak jsem již řekl, skloubení odborných znalostí a psychické podpory pacientů v terminálním stádiu jejich onemocnění a jejich rodin, možnost jim pomoci při smíření, rozloučení, odpuštění, doprovodit je na „druhý břeh“, to jsou věci, které jsou velice emotivní a velice důležité v životě každého z nás. Umožnit toto vše v domácím prostředí, bez osamocení mezi nemocničními zdmi, to je asi ta motivace pro mě. Zkrátka, pomáhám a doprovázím a trošku jinak, než jsme na to zvyklí z nemocnic či jiných zdravotnických i sociálních zařízení.

Covid-19 ovlivnil celou řadu činností a běžný život takřka po celém světe. Jak ovlivňuje Vás při vykonávání Vaší pracovní náplně zdravotního bratra?

Velice mě to ovlivňuje! Minimálně jsme všichni skryti za respirátory. Vidíme jen oči toho druhého. Gesta a mimika tváře jsou pryč. A to je velice důležité při naší práci. Sdělit všechny pocity, mluvit jen očima, to dokážou jen ti nejlepší profesionální herci. Také mezi lidmi postupně začíná bujet vzájemná nedůvěra, odtažitost a odosobnění. Sociální kontakty jsou pro každého z nás velice důležité. Snad to vše pomine co nejdříve.

Vaše práce je náročná, především na psychiku, prozradíte nám, jak relaxujete, když zrovna nepracujete? Máte nějaké koníčky?

Chovám dalmatinku a kočku, zahradničím, starám se o dvousetletou chalupu po tatínkovi, takže nestíhám. Nejlepší relax je v podstatě nestíhat, pak se člověk nemůže nudit a propadat depresím. V lese se také najde spousta energie, kterou potřebuji. Očistit ze sebe to vše špatné a načerpat novou energii je velice důležité.

Co byste vzkázal čtenářům?

Snad jen, že hospic není slovo, které by mělo v člověku evokovat něco strašného, něco nepříjemného, i když to tak nejspíš bude většina lidí vnímat. Je to možnost svému blízkému a milému člověku poskytnout to poslední, co můžeme, a proto by to mělo být to nejlepší, největší, nejupřímnější, zkrátka poskytnout mu svou péči od srdce s malou pomocí zdravotníků.

Více informací o domácím hospici BÁRKA:  Bárka - domácí hospic Jihlava