"Původně jsem si myslela, že supervize je jakási kontrola. Už první sezení mě nadchlo. Získala jsem pohled na svůj problém z více úhlů, nabídla se mi nová řešení, co mě nenapadala nebo jsem je naopak vidět nechtěla. Někdy nás obklopují lidé, většinou přátelé, se kterými máme tendenci řešit situace či problémy stále stejně, potvrzovat si ten svůj náhled na situaci, svůj úhel pohledu. Při supervizi se mi otevřely nové úhly a směry řešení, které bych jinak neviděla. Myslím, že předpokladem k úspěchu je hlavně otevřenost a aktivita hledat řešení. Věřím, že pro ty, kteří rádi sdílejí a inspirují se, je to skvělá cesta." 

Mgr. Jana Jarošová, ZŠ Želiv

"Na první setkání supervize jsem šla s obavou, že mě někdo odsoudí za to, jaké mám vnitřní pocity, že mi bude řečeno, abych raději ze školství odešla, ale vše bylo přesně naopak. Každé setkání pro mě bylo vždy přínosem a takovým jemným pohlazením po duši. Supervize mi přinesla možnost otevřeně si promluvit o všem, co mě tíží, a to v bezpečném prostředí. Nikdo mě nesoudí. Pomohl mi pohled zvenčí, "nastavení zrcadla". Stanovila jsem si konkrétní cíle, kterých jsem chtěla dosáhnout. Kde a na čem zapracovat."

 Mgr. Karla Malá, ZŠ Rošického

"Před prvním setkáním jsem se obávala složení supervizní skupiny. Velký smysl mi dává sdílení mezi ostatními. Je skvělé, že setkání vede zkušená supervizorka a setkání se účastní podobně naladění lidé s chutí mluvit o problémech, zkušenostech atd. Ráda hledám nejrůznější cesty k seberozvoji a sebepoznání a myslím si, že toto je fajn možnost. I díky supervizi jsem si uvědomila, že můj pohled na věc nemusí být vždy ten jediný správný. Spolu s ostatními jsme hledali jiné cesty řešení problémů. I když mi supervize nedá rychlý a snadný návod na vyřešení problémů, přináší mi radost a novou energii pro mou práci."

Mgr. Šárka Kosinová, ZŠ Demlova

"K účasti na supervizi mě motivovalo aktuální téma, a to ukrajinští žáci ve výuce. Vzhledem k tomu, že se mi najednou ve třídě objevilo 7 dětí z této země s různou znalostí češtiny a české latinky, vítala jsem možnost si o tom s někým otevřeně pohovořit a podělit se o své zkušenosti. Mohla jsem se vypovídat a tím jsem si utřídila myšlenky. Podívala jsem se na problematiku z jiného úhlu pohledu a uvědomila jsem si spoustu věcí, které mi do té doby vůbec nedocházely. Nikdy předtím jsem na supervizi nebyla a vůbec jsem si nedokázala představit, jak to celé bude probíhat. Obavu jsem měla také z toho, co mohu říci a co ne.“

Mgr. Ivana Lakušová, Křesťanská ZŠ